PRVNÍ MÁJ, LÁSKY ČAS (1. 5. 2016)
aneb ukázka výcviku na Májových slavnostech ve Vlašimi
Troufám si tvrdit, že ukázka výcviku členů naší ZKO patří již k tradicím na Májových slavnostech ve Vlašimi.
Ukázek se účastnila Charise od Vlašimské brány (poslušnost + obrana) a Butch z Měsíčního údolí (obrana).
(Poslušnost zde předvedlo celkem sedm členů a následující obrany pět členů.)
Krátký průřez (část vystoupení pejskařů od času 6:55) :D ZDE
MÁME ZKOUŠKU BH!! (23. 4. 2016)
Bára z Měsíčního údolí - splnila zkoušku BH
Butch z Měsíčního údolí - splnil zkoušku BH
Borneo z Měsíčního údolí - splnil zkoušku BH
Mám opravdu velkou radost, že se podařilo třem pejskům z mé chovatelské stanice složit svou úplně první zkoušku! Teď už můžou všichni tři pokořovat zkoušky vyšší... :-)
Zkoušky se konaly v mé domovské ZKO. Celkem se zkoušek zúčastnilo sedm psovodů. Výkony všech účastníků posuzovala rozhodčí Michaela Kuncová a figurantské práce se zhostil Daniel Suchopar.
CANICROSSOVÝ ZÁVOD - ČESKÝ ŠTERNBERK (19. 3. 2016)
Téma běhu: VELIKONOCE
Mám za sebou vůbec svou první aktivní účast na canicrossovém závodu – ovšem jako jedna z jeho organizátorek. A byl to neuvěřitelný zážitek!
Nápad uspořádat canicrossové závody se zrodil již před delší dobou, ale teprve letos jsme se jej společně s Lucií Houžvičkovou rozhodli realizovat. Pro letošní rok jsme vymysleli sérii čtyř běhů – pokaždé na jiném místě a s jiným tématem.
Vybrané startovné jsme se rozhodli věnovat na pomoc při péči o psy a kočky v Naději pro čtyři packy.
První canicrossový závod se konal v okolí hradu Český Šternberk... kouzelné prostředí hradu nad řekou Sázavou… který běžec by nechtěl přijet J
Na místo konání závodu se ráno začali sjíždět závodníci. I přesto, že jsme měli vše připravené a promyšlené, pociťovala jsem notnou dávku nervozity a zodpovědnosti. Hlavně aby se nic nepokazilo a vše probíhalo dle našeho plánu.
Závody jsme pořádali ve dvou kategoriích – pokročilí a začátečníci (muži a ženy dohromady). V prvé kategorii pokročilých, na trati o délce cca 4,6 km, startovalo celkem 13 závodníků. V kategorii začátečníků, na trati dlouhé cca 2,5 km, startovali 4 závodníci a jeden závodník mimo pořadí.
Musím přiznat, že obdivuji nasazení, se kterým týmy startovaly. Odhodlání závodníků zaběhnout ten nejlepší čas a „nadupanost“ psů před startovní čárou ale i po doběhnutí…. a ty časy běhů! Opravdu před všemi upřímně smekám, klobouk dolů….
Před obědem jsme mohli začít s vyhodnocením. Všichni závodníci si od nás odnesli malou pozornost. Kromě těch nejlepších byl také vyhodnocen nejmladší účastník a účastník v nejlepším kostýmu.
Během vyhodnocení mezi nás dorazila se svou smečku i Natálka z Naděje pro Čtyři packy. Osobně jsme jí tak mohli předat výtěžek z celé akce, a to částku ve výši více než 2.000,- Kč.
Více informací o této akci naleznete ZDE.
DOGTREK ZIMNÍM POSÁZAVÍM (27. 2. 2016)
cca 32 km
Druhá část loňského roku pro mě byla dost vyčerpávající. Od července jsem bojovala se zánětem achillovy šlachy. Místo běhání někde venku se psí smečkou jsem běhala po doktorech. Sem tam jsem si nasadila ortézu, chodila s berlemi a musela se omezit v pohybu a v účasti na různých akcí. Byla jsem dost protivná, a to i sama sobě. Není proto divu, že jsem se na letošní rok a vyhlídku mé relativně zdravé nohy opravdu těšila.
Letošní již 4. ročník zimního dogtreku Posázavím měl být první dogtrekovou akcí, na kterou jsem se chystala. Jelikož o sobě ale achillovka při sebemenší zátěži stále dávala vědět, dlouho jsem s přihláškou váhala. Bylo mi jasné, že trek bych s celou smečkou mých tahačů nezvládla a tak jsem se rozhodla, že se mnou půjde poprvé jen Barča (Chariska bude vegetit doma s páníčkem). Asi den před uzávěrkou jsem přihlášku odeslala... Jsem poslední přihlášená a je vyhlášen stop stav…
Sobota ráno – brzký budíček, rychlé sbalení věcí, přibalení plyšového dráčka (téma akce) a odvoz k Lucce, k mé osobní řidičce tohoto dne. A jedeme…. Těším se, ale zároveň mě naplňují obavy, zda a kolik s tou mojí nohou zvládnu ujít… V osm hodin ráno jsme s Luckou na místě. Začátek akce je v Prosečnici, a to v prostorách Restaurant Club Démon. Zaregistrujeme se, zaplatíme startovné a čekáme na Katku a její smečku... O chvilku později jsme kompletní a můžeme vyrazit…
Z Prosečnice vyrážíme po žluté a mírným stoupáním překonáváme Vlčí rokli. Začínám vnímat bolest v achillovce. Zkouším na to nemyslet, opatrně našlapuju a snažím se dohnat holky. Cestou míjíme starou vodárnu, z jejíž střechy roste velký smrk. Je obdivuhodné, jak si příroda dokáže poradit – strom na takovémto místě by čekal jen málokdo.
Cesta Vlčí roklí opravdu stojí za
to. Velké (převážně oblé) balvany rozseté všude kolem zkrátka mají své kouzlo… Pokračujeme dál po žluté. U rozcestí Horní Požáry míjíme velký vyřezaný hřib – výborné místo pro zapózování do foťáků…
A jde se dál až na rozcestí, kde se u Markvartského rybníku napojíme na modrou, po které jdeme až do Jílového u Prahy. V Jílovém zpozorníme, abychom správně odbočili a napojili se na zelenou. Zadařilo se… míjíme pastviny s koňmi a stoupáme na Boží skálu. Škoda jen, že není úplně jasno. Výhled z tohohle místa je úchvatný, avšak následná cesta z kopečka do Kabátů pro mě více než náročná. Jdu pomalu, dbám na to, jak pokládám nohu a snažím se držet Báru vedle mě a ne v tahu. Holky přede mnou opět dostávají náskok a pod kopcem na mě opět čekají. Má achillovka se ozývá, ale nevzdávám to a jdeme dál. Ze zelené se u vlakové zastávky Jílové u Prahynapojíme na žlutou a přes rozlehlé louky stoupáme dál. Opět nás čeká jeden z těch krásných výhledů na okolí. Rozhodneme se pro přestávku – svačíme, dáme napít psům, pustíme jiné dogtrekaře a kocháme se výhledem. Za chvilku cítíme chladno a tak pokračujeme dál. V Horním Studeném se napojíme na modrou a už vidíme, že se blížíme k rozhledně Pepř. Cesta je bahnitá a plná louží. Jdeme sice opatrně, ale i tak se Lucce podaří uklouznout a krásně se v jedné z louží vyválet. S Katkou se smějeme a jako dobré kamarádky se její pád snažíme samozřejmě co nejrychleji zachytit foťákem…
Na Pepři nás čeká malý úkol - spočítat schody na rozhledně. Vím, že výstup na rozhlednu by byl pro mou nohu smrtelný, tak jej vzdávám a určuji si roli hlídače smečky. Lucka ode mě převezme mého plyšáka (to aby z toho výletu taky něco měl) a společně s Katkou stoupají na Pepř a počítají schody… Na rozhledně Pepř nás mimo jiného čekala živá kontrola (K1) s občerstvením a se znalostním kvízem na téma Česká a Slovenská republika. Zjišťuji, že mé znalosti jsou dost na hraně, při odpovědích tápám, ale statečně vyplňuji a předávám… Dlouho se zde nezdržíme a pokračujeme dál do hospody v Horní Studené. Dáváme česnečku a společně s Katkou zapíjím prášek na bolest (já na migrénu a Katka na bolavé koleno). Chvilku si odpočineme, Barča mi usíná u mých nohou s hlavou zaraženou o stůl tak silně, že se probere až v okamžiku, kdy stojím a dopínám bundu. Odpočinek jí stačil, vyskočí a jdeme dál. Z Horní Studené přes Dolní Studenou a potom dále po žluté a zelené až do Kamenného Přívozu. Cestou míjíme štolu Sv. Ant. Peduánského, štolu Sv. Josefa a následně viadukt. Z úseku chat podél řeky Sázavy jsem unešená, prostě krása… V Kamenné Přívozu je možnost si celou trasu zkrátit a vrátit se do cíle. Cítíme se ale celkem fit, tak se napojujeme na červenou. Po chvíli z ní scházíme a zpět na ní se vracíme na rozcestí Borek. Následující trasa po červené vede okolo štoly Halíře a příjemným lesíkem okolo Kněží hory. Následně míjíme rozcestí Horácká cesta, kde je možné si trasu naposledy po žluté zkrátit. Teď už to ale nevzdáváme a jdeme přes Gryblu dál po červené až na vyhlídku Panská skála. Zde je společné foto snad i povinností :-)
Přebíráme lístek na poslední kontrole a po modré a červené přes Horní požáry vyrážíme na poslední kousek naší cesty zpět do cíle. Poslední úsek nám dal celkem zabrat. Při prudkém klesání po cestě mezi kameny už opět pociťuji bolest achillovky a Katka už opět začíná dost cítit koleno. V Prosečnici jsme rádi, že máme trek úspěšně a bez velké újmy za sebou. V hospodě čekáme na vyhlášení… přebíráme diplom a malou odměnu dle našeho výběru. Barča tak na místě schroupne pytlík se psíma pamlskama a my si dáváme teplou večeři.
A závěr? Opravdu velmi vydařená akce s výbornou partou na trati. I přes mé obavy z délky treku a přes naše různé bolístky, jsme akci dokončili. Ušli jsme cca 32 km! Domů jsme přijela příjemně unavená a odpočinutá zároveň. Díky za uspořádání této akce!
